Rychle dorazili do nemocnice, a když ještě hledali Melaniin pokoj, Valerie už slyšela její pláč.

„Nathane! To bolí!“

Melanie měla už od dětství velmi nízký práh bolesti. Ačkoli Valerie věděla, že to nejhorší teprve přijde, při poslechu jejího nářku jí stejně sevřelo srdce.

Spěšně vešla do pokoje a uviděla Melanii ležet na lůžku, jak se svraštělým obočím křičí, zatímco Nathan vedle ní stál s ještě