„Daphne.“

Sotva ta slova opustila její rty, uslyšela, jak Xavier vyslovil její jméno.

„Hm?“ zareagovala bezděčně, ale když se otočila a pohlédla mu do očí, nasucho polkla.

Co to má v očích za výraz? To je divné...

„Nejsme tu neoprávněně.“

„Cože?“

Než se Daphne stihla vzpamatovat, viděla, jak Xavier přistoupil ke kulatému stolu a vzal do ruky kytici růží.

V tu chvíli ji jako první napadlo: Xavier s