Xavierovi to připomnělo kotě, které měl jako malý chlapec. Bylo maličké, vešlo se mu do dlaně. Našel ho jen pár dní po narození a rozhodl se vzít si ho domů. Kotě se ho překvapivě vůbec nebálo.

Babička mu poradila, aby kotě krmil kozím mlékem, a kdykoli mělo hlad, láskyplně se mu otíralo o nohy. Jak rostlo, pokaždé, když se vrátil ze školy, roztomile a vytrvale mňoukalo, jako by mu hravě hubovalo,