~POHLED DONOVANA~

Ještě jsem s tlačením na ni neskončil. Ani zdaleka.

Jak jsem kráčel temnými, rozlehlými chodbami panství, obraz Valeriiných planoucích modrých očí se mi vypaloval do sítnice. Její vzdorovité zašeptání mi stále znělo v uších. Byla to služebná. Drhla podlahy a prala prádlo. A přesto se mi postavila s divokou, nezlomnou hrdostí, s jakou jsem se v zasedacích místnostech nebo střešní