~DONOVAN’S POV~

Zavřu za sebou dveře a na vteřinu se k nim přitisknu zády a vdechuji ji. Její slova. Její váhání. Její lži. Ale je to ta pravda, kterou jsem zachytil mezi nimi všemi, co mi utkvělo v hlavě.

Lituje toho. Té noci. Té volby.

Mě.

Ale ne jeho. Ne toho chlapce. A já nemůžu přestat myslet na to, proč.

Proč si ho nechala? Proč se rozhodla s sebou léta nést tíhu oné noci místo toho, aby od