~ DONOVAN ~

Vejdu zpátky do srubu, ze kterého ještě kape voda z jezera. Když uvidím Valerii, zatají se mi dech.

Převlékla se zpátky do těch černých šatů z minulé noci – těch, které kopírují každou křivku jejího těla jako šepot.

Vlasy má stále vlhké, spadají jí ve volných vlnách kolem ramen. Vypadá jako něco ze snu, o kterém jsem nikdy nevěděl, že se mi zdá.

Leo kolem mě proběhne a volá na svou mat