~DONOVAN~

Už když vyšlo slunce, pil jsem třetí hrnek kávy. Poté, co jsem včera v noci opustil Valerii na chodbě, byl spánek zhola nemožný.

Pokaždé, když jsem zavřel oči, jsem ji viděl... zarudlou pleť ve světle svíček, jemné vydechnutí na mém uchu, ten způsob, jakým moje jméno zašeptala jako modlitbu.

Vzpomínka na její tělo opřené o to mé a pod ním se mi vpálila do kůže.

Co jsem to sakra udělal?

M