~POHLED DONOVANA~

Její ruce neobratně zápolily s knoflíky mé košile, prsty se jí třásly potřebou. Pomohl jsem jí, zoufale dychtící po pocitu její kůže na své.

Když látka odpadla, přitiskla obě dlaně naplocho na mou hruď, její dotek pálil jako oheň.

„Třeseš se,“ zašeptal jsem a odhrnul jí pramen vlasů z obličeje.

„Mám strach,“ přiznala a její oči pátravě hleděly do mých ve slabém světle pronikající