~POHLED VALERIE~

Ticho bylo zdrcující. V Donovanově tváři se vystřídalo množství nejrůznějších emocí, než nakonec nabyl rezignovaného, ale ulehčeného výrazu.

"Ano," řekl tiše. "Jako bych byl jeho otec."

Srdce se mi zastavilo. On to věděl. Nějakým způsobem na to přišel.

"Ty si vzpomínáš," zašeptala jsem, téměř neslyšně.

"Ne všechno. Zpočátku ne." Jeho hlas zněl klidně, ale nesl v sobě nádech lítost