~POHLED VALERIE~

Nemohla jsem spát.

Leovo malé tělíčko bylo stočené vedle mě v jeho maličké posteli, ale ani ve spánku neměl klid. Neustále sebou házel, převaloval se a mumlal slova, ze kterých mě bolelo srdce.

"Tatínku Donovane... neodcházej... hrát šachy..."

Každé zašeptané slovo bylo jako nůž protáčející se v mé hrudi. Odhrnula jsem mu z čela tmavé kudrlinky, stejně jako jsem to dělala každý ve