~POHLED DONOVANA~

Mé ruce jsou pevné, když tasím obě zbraně a mířím jimi na ozbrojené vetřelce, kteří se opovážili narušit mé útočiště.

Váha zbraní mi připadá povědomá, dokonce i uklidňující – připomínka dovedností, u nichž jsem doufal, že je už nikdy nebudu muset použít.

"Hněte se a proženu vám kulku mozkem," říkám smrtelně klidným hlasem. "Věřte mi, moje muška je bezchybná."

Muži ztuhnou s napů