~POHLED VALERIE~

Ticho působilo těžce, když jsem Donovana vedla skrz dav šokovaných hostů. Mou ruku jsem měla pevně na jeho paži, napůl jsem ho podpírala, napůl směrovala k východu.

Jeho drahý oblek byl na rameni roztrhaný. Na kloubech mu zaschla krev. Kravata mu volně visela kolem krku.

Pohyboval se jako člověk pod vlivem kouzla, oči měl nesoustředěné, ale přesto si nějak každých pár vteřin našly