~DONOVAN’S POV~

Telefon mi v ruce ztěžkl. Gretina slova se mi rozléhala v hlavě jako ohraná deska. „Mladý pane Donovane... Jde o slečnu Valerii. Je v nemocnici. Je to zlé. Velmi zlé.“

Hruď se mi bolestivě stáhla. Nemohl jsem dýchat.

„Co je to s tebou?“ Ostrý hlas mojí matky prořízl mlhu. Seděla na pohovce v mojí kanceláři a sledovala mě chladnýma očima. „Vypadáš, jako bys viděl ducha.“

Popadl jsem