~ POHLED VALERIE ~

Ticho v nemocničním pokoji bylo ohlušující.

Ležela jsem tam, zírala do stropu a nechala pravidelné pípání monitoru vyplňovat ten prázdný prostor. Celé dny jsem od sebe všechny odháněla.

Dokonce i Lea. Svého vlastního syna.

Už jen ten pocit viny mě měl utopit, ale nedokázala jsem snést, aby mě viděl takhle... křehkou, zlomenou, neschopnou se usmát. A Donovana... ani toho jsem si