Hazel vběhla do Donovanova pokoje a našla uličnické štěně, jak se schovává pod postelí. Lehla si na zem a tichým mlaskáním se ho snažila vylákat ven. Jakmile štěně vylezlo, popadla ho, postavila se a zářivě se na Donovana usmála. „Hotovo, tatínku! Už můžeš spát!“

Štěně se vplížilo do Donovanova pokoje o chvíli dřív, když ho sem Hazel donesla a zapomněla ho vzít zpátky dolů. Donovan o ničem nevěděl