Gideon věděl, že se zlobí. Netroufal si říct ani slovo, se sklopenou hlavou a tichým hlasem se omlouval: „Odette, vím, že jsem udělal chybu. Prosím, nezlob se.“

Odette stáhla ruku, se zavřenýma očima se svezla na židli a její neduživý výraz dostal na okrajích mírně načervenalý nádech. Vyzařovalo z ní vyčerpání a její pobledlá tvář ztratila veškerou barvu.

Opovrhovala každým, kdo odváděl děti – bez