Winston si pohrdavě odfrkl a stiskl hrozny ještě pevněji. „Nerozumíš mi? Pak nebudeš jíst,“ řekl chladně.

Jeho hlas byl starý a neústupný, naprosto nedojatý tou malou chlupatou liškou kňučící v jeho náručí.

U Winstona roztomilost nezabírala. Měl srdce z oceli – tedy kromě chvil, kdy šlo o Hazel.

Malé stvoření toužebně zíralo na hrozny a olizovalo si pysky. Bylo dost chytré na to, aby mu došlo, že