Reidovi, který vedle pomáhal Hazel s jejím tvořením, najednou přeběhl mráz po zádech.

Podvědomě vzhlédl a rozhlédl se. V tu chvíli na něj Hazel tiše zavolala. "Strýčku Reide, ty jsi úžasný!"

Reid sklopil zrak a setkal se s Hazeliným pohledem plným obdivu a úžasu. Srdce mu změklo a on se slabě usmál.

Díky tomu úsměvu vypadal ještě více jako pravý džentlmen, tak elegantní a zdvořilý.

Jeho ruce se hb