Vance odvrátil zrak. Nedokázal se přimět pohlédnout jí do očí – do očí, které k němu dříve vzhlížely s tolika důvěrou a obdivem. Teď byly plné nenávisti. V ústech se mu rozlila hořká pachuť, když uvažoval, kdy se věci tak moc zvrtly.

"Sienno, já..." Jeho hlas zněl drsně, jako by mu mluvení působilo fyzickou bolest. "Chci tě jen vzít domů."

"Domů?" Sienně unikl chladný smích. "Takže byste mě mohli