Když se mu v náručí choulila dívka, kterou zbožňoval, musel by být Lachlan světec nebo z kamene, aby si zachoval chladnou hlavu.

Lachlan ve svém náručí cítil jemné teplo jejího těla. Ohryzek se mu pohnul, jak ho pohlcovalo horko a krev mu vřela. Přesto spala nerušeně dál, její tělo instinktivně hledalo jeho teplo a s každým ospalým pohybem se k němu tisklo blíž.

Lachlan si pomyslel: ‚Tohle je slad