Kdykoli Vance pohlédl do její tváře nebo slyšel její vzdor, nemohl se zbavit pocitu, že mu vyčítá, že ji před všemi těmi lety nedokázal ochránit... Ten plíživý strach jen přiživoval jeho zoufalou potřebu donutit ji, aby se podrobila jeho vůli.

Tehdy se mu jeho chování začaloymykat z rukou.

Nikdo však nevěnoval plačícímu Vanceovi pozornost. Callum mezitím nespouštěl ze Sienny oči a v hlavě mu vířil