Stále se vzpamatovávala ze šoku, když Carlosova slova dopadla jako další těžká rána. Cecilie prázdně zírala před sebe, oči vykulené nevěřícností, tvář natolik popelavou a vybledlou, jako by z ní vysáli veškerý život.

"Neboj se. Nic ti neudělám. Věci už nejsou jako dřív," řekl Carlos, jehož tón byl teď jemnější.

Carlosovo připomenutí jí vrazilo kudlu hlouběji do srdce. Tehdy to byl jen další obyčej