Lachlan sice hodně mluvil, ale z Tobyho tváře nedokázal vyčíst vůbec nic. Neměl tušení, na co myslí.

‚Na co myslím?‘ Toby se musel skoro smát. A taky se zasmál, ale byl to chladný, posměšný smích.

‚Kdysi, když zemřeli máma s tátou, byl strýček Lachlan stejně zdrcený jako já. A když jsem projevoval nepřátelství k té zachráněné, nenechal to tehdy strýček Lachlan vždycky plavat?

‚Proč je najednou tak