Byla to jako noční můra, ze které se nedokázala probudit.

Když otevřela oči, dopadlo jí na tvář světlo a ona je přimhouřila, aby si zvykla na tu jasnost.

Temnota ustoupila a ona se neubránila myšlence, jestli to skutečně nebyla jen noční můra.

Pomalu se rozhlédla a trhla sebou, když uviděla křišťálovou postel, na které ležela.

‚Není to sen! Je to skutečné!‘ Serena zbledla a zatnula pěsti.

Ačkoli s