Damian byl vzhůru. Serena v duchu děkovala tmě za to, že skryla paniku v jejím výrazu.

Po chvíli ticha řekla: „Mám jen žízeň a chci si vzít sklenici vody.“

Uslyšela lehké zašustění na druhé straně postele, jak Damian vstával. „Zůstaň ležet. Přinesu ti ji.“

Protože se Damian vzbudil, Serena myšlenku na odchod z pokoje vzdala. „Dobře.“

Lampa na nočním stolku se rozsvítila a pokoj se okamžitě zalil j