Náhlý, ostrý, pronikavý pláč mě ve tmě vytrhl ze spánku. Srdce mi bušilo do žeber. Ležela jsem ztuhlá na Vicově obrovské matraci, prsty svírala drahé prostěradlo, zatímco chladný vzduch v místnosti ovíval mou potem zborcenou kůži. Těžká úzkost z dřívějška se mi stále kroutila v žaludku a způsobovala mi nevolnost, ale ten zvuk byl skutečný. Nebyla to moje představivost, která by si se mnou krutě za