Vic

Nedokázal jsem se ubránit pocitu ztracenosti, když jsem sledoval, jak Valerie chvátá z kanceláře. S přimhouřenýma očima jsem se otočil na Marthu.

„O co šlo?“ zeptal jsem se zjevně frustrovaně.

„To už vám, pane Vanci, sdělit nesmím. To je rozhovor pro vás dva. Potřebujete ještě něco, než půjdu na oběd?“

Zavrtěl jsem hlavou. „Ne, děkuji. Běžte a užijte si oběd. Je to na mě.“

Položil jsem jí na s