Victor

Poté, co mě propustili, jsme s Val vyšli z nemocnice a Simon kráčel po našich bocích. Mlčky jsme se vydali k jeho pick-upu, který stál zaparkovaný vedle mého auta. Simon ke mně natáhl ruku a usmál se.

„Hodně štěstí, brácho.“

Zvědavě jsem si ho změřil. „Proč ‚hodně štěstí‘?“

Oči mu pobaveně zajiskřily, když pohlédl na Val. „Je to s ní pěkný kříž.“

Zvedl jsem obočí jejím směrem. „To rozhodně