Usmála jsem se na Vica, když jsem další ráno v deset hodin vskočila do jeho kanceláře. Úsměv mi oplatil a pak vrátil pozornost zpět k papírům, na kterých pracoval. Posadila jsem se na jeho stůl hned vedle něj a houpala nohama, zatímco dočetl dokument a pak se opřel v křesle.

„Ahoj, holčičko. Jak se cítíš?“ zeptal se.

„Skvěle. Nemůžu se dočkat, až půjdu nakupovat se svým svatebním doprovodem,“ odpo