Když mi dalšího rána začaly budíky zvonit až moc brzy, zasténala jsem, čímž jsem Vica na druhé straně místnosti donutila k pobavenému zasmání. Okamžitě jsem se posadila a sjela ho zamračeným pohledem. Zamračila jsem se ještě víc, když jsem si všimla, že už se osprchoval a právě si zapíná manžetové knoflíčky. Přimhouřila jsem na něj oči.

„Proč jsi vždycky tak děsně připravenej čelit novýmu dni?“ st