~Siena~

Bože. Musím s tím přestat.

Snažila jsem se sama sobě nařídit, abych sklapla. Snažila jsem se donutit své třesoucí se nohy, aby zůstaly v klidu. Snažila jsem se dýchat v pomalých, odměřených intervalech, abych ze svého mozku vyhnala tu těžkou mlhu. Ležela jsem rovně na zádech a zírala na dřevem obložený strop kajuty pro hosty na jachtě. Počítala jsem malá zapuštěná světla. Nutila jsem svou mysl, aby si dělala inventuru obsahu mého kufru. Přibalila jsem si opalovací krém? Vzala jsem si ty správné sandály na horní palubu? Házela jsem na zeď všechny všední, nudné myšlenky, které jsem dokázala najít, ale žádná se neuchytila.

Nic se nemohlo rovnat té syrové, pohlcující představě o něm.

Každé nevinné malé rozptýlení shořelo na popel vteřinu poté, co má mysl vyvolala Vaughna Kensingtona. Představovala jsem si ho, jak stojí ve své hlavní kajutě hned vedle té mé. Představovala jsem si ho úplně bez košile. Jeho široká, mohutně osvalená hruď se zvedala hlubokými nádechy. Možná v levé ruce držel těžkou křišťálovou sklenici s jantarovou whisky. A jeho pravá ruka... jeho pravá ruka byla pevně ovinutá kolem jeho tlustého, těžkého ptáka. Představovala jsem si ho, jak si v příšeří přejíždí po své masivní délce. Prakticky jsem slyšela jeho hluboký, dunivý hlas, jak si pod vousy vrčí mé jméno. Jak si mě přes ty stěny nárokuje. Jak zachází s mým jménem jako s něčím, co patří výhradně jemu.

Sáhnu si na sebe.

Přetvářka je teď už zbytečná. Ta touha je příliš hluboká. Stehna se mi nekontrolovatelně třesou o matraci. Moje kalhotky jsou už teď zničená, promočená spoušť. S každým nepatrným mikropohybem, který udělám, cítím to kluzké tření o svou citlivou kůži. Tohle není jen trocha nervózní vlhkosti.

Tohle je horká, hromadící se vlhkost, z níž sálá žár. Ten druh vlhkosti, který vyžaduje pozornost. Můj poštěváček pulzuje tak silně, že mi to vysílá ostré, vystřelující bolesti přímo do podbřišku.

Převalím se na bok. Z plic se mi vydere trhaný nádech. Ani jsem si neuvědomila, že jsem zadržovala dech. Srdce mi buší o žebra ve zběsilém, těžkém rytmu.

Kůže mi hoří zoufalým ruměncem. Stále mám na sobě své lehké květinové letní šaty, ale lem mám vyhrnutý až k pasu. Jemná látka je zamotaná kolem mých boků a já si ani nepamatuji, že bych si ji tam vytáhla. Moje podvědomí převzalo velení dřív, než ho má racionální mysl stihla zastavit.

Sjedu dlaní po svém holém břiše. Kousnu se do spodního rtu tak silně, až ucítím chuť mědi. Hruď se mi zvedá v mělkých stazích. Vím přesně, co se stane. Úplně zdivočím.

Zaháknu ukazováček za tenký krajkový lem svých kalhotek. Pomalu stahuji látku dolů. Nechám nasáklou bavlnu přilnout ke své kluzké kůži na jeden mučivý úder srdce, než ten kousek oblečení stáhnu přes stehna. Skopu si je až ke kolenům.

Roztáhnu nohy. Jen o pár centimetrů. Jen tolik, aby chladivý, klimatizovaný vánek v kajutě zasáhl tu mokrou spoušť mezi mýma stehny. Ostře syknu skrz sevřené zuby. I ten neviditelný, beztížný dotek vyšle divokou rázovou vlnu přímo do mé páteře.

Jsem tak mokrá. Tak hloupě, trapně kluzká. Moje kunda je oteklá a těžká. Jemné růžové záhyby se lesknou v tlumeném světle noční lampičky. Podívám se dolů a vidím hustá, lepkavá vlákna vlastního vzrušení, jak se mi hromadí u vchodu. Už jen ten pohled způsobí, že se mé jádro stáhne v očekávání.

Přitisknu dva třesoucí se prsty do svých vlhkých záhybů. Táhnu je nahoru v pomalém, mučivém skluzu od svého kluzkého vchodu přímo přes zduřelý poštěváček.

Zasténám. Hlasitě. Syrově. Gutturální, nestydatý, upřímný zvuk, který mě donutí o vteřinu později si plácnout vlastní ruku přes pusu.

Hustou mlhou touhy projede panika. Co když to slyšel?

Co když mě Vaughn slyšel sténat přes tu tenkou stěnu, která odděluje naše kajuty?

Co když přesně ví, co tady dělám? Co když ví, že on je důvodem, proč z mých prstů kape vlhkost?

Při té myšlence se moje kunda stáhne tak silně, až se mi v zadní části krku vytvoří zakňučení. To tabuizované nebezpečí přiživuje ten oheň. Riziko, že poslouchá, dělá tu bolest desetkrát horší. Mé prsty se znovu dají do pohybu. Tentokrát rychleji. Zoufalěji.

Můj prostředníček krouží po mém citlivém poštěváčku. Těsné. Pomalé. Záměrné tření. Vteřinu poté, co se mé boky zvednou, aby vyšly vstříc mé vlastní ruce, prohrávám bitvu. Jsem ztracená. Nemůžu přestat.

Moje racionální mysl se rozpadá na milion kousků.

Zašeptám jeho jméno do prázdné místnosti, aniž bych chtěla. Už se ten zvuk ani nesnažím zadržet. Nechám ho vyklouznout přes své otlačené rty. Špinavé tajemství. Zoufalá modlitba. Sprosté přiznání.

„Vaughne...“

Vyslovit jeho jméno nahlas zní z mých úst tak sprostě. Tak úchylně. Působí to tak špatně a tak neuvěřitelně dokonale v jednu a tu samou chvíli.

Sklouznu svými dvěma kluzkými prsty dolů a zatlačím je hluboko do své těsné dírky. Moje kunda se okamžitě stáhne kolem mých prstů, jako by moje tělo bylo stvořeno přímo pro tohle roztažení. Mé vnitřní svaly dojí mé prsty lačným rytmem.

Vydám ze sebe další trhané sténání. Zabořím obličej do měkkého bílého polštáře, abych ten zvuk utlumila. Nohy se mi roztáhnou ještě víc. Kolena mi klesnou od sebe. Mé tělo se poddává té těžké, pulzující bolesti. Moje mysl se hroutí pod naprostou silou toho vzrušení.

Zkroutím prsty hluboko uvnitř své kundy. Má páteř se prohne nad matraci tak rychle, že málem vykřiknu náhlým přívalem rozkoše. Jsem těsná. Bolím. Pulzuji kolem své vlastní ruky, jako bych tímto dotykem hladověla celé týdny.

Pevně zavřu oči a představuji si, že je to on.

Ve své mysli nahradím svou malou ruku tou jeho. Představuji si jeho dlouhé, mozolnaté prsty. Drsnější. Tlustší. Dominantní. Nelítostné. Představuji si ho, jak se vtlačuje hluboko do mé vlhké dírky, zatímco se nade mnou naklání svým masivním tělem. Slyším jeho temný, dunivý hlas Alfy, jak mi šeptá přímo do ucha. Říká mi, že teď jsem jeho. Říká mi, že tahle těsná malá kunda patří jen jemu. Říká mi, že se nesmím udělat, dokud mi k tomu nedá přísné povolení.

Představuji si ho, jak mi přibodává zápěstí nad hlavou k matraci. Jak mě drží dole s nenucenou silou, zatímco se kroutím, pláču a prosím, aby mě jeho tlustý pták celou zaplnil.

Třu si poštěváček rychleji. Tvrději. Zběsileji.

Mé prsty jsou teď úplně nasáklé. Kape z nich horká vlhkost. Moje ruka vydává hlasité, čvachtavé, sprosté zvuky, které se rozléhají v tichu kajuty. Těžce oddechuji. Na čele se mi perlí pot a stéká mi po zarudlé hrudi.

Narážím do vlastní ruky jako žena posedlá démonem. Stehna se mi nekontrolovatelně třesou. Svaly na břiše se mi stahují do tvrdých uzlů. Tlak se buduje u kořene mé páteře, těžký a náročný. Vím, že jsem blízko. Ta hrana je přímo tam, vznáší se těsně mimo dosah. Vím, že se každou chvíli udělám.

„Prosím, tatínku,“ zašeptám to zapovězené oslovení do prostěradla.

Ve vteřině, kdy to slovo opustí má ústa, orgasmus se prožene mým nervovým systémem jako násilná přílivová vlna.

„Do prdele... ach bože... ano, tatínku... ano, ano, ano, přesně tam, prosím—"

Moje kunda se brutální silou sevře kolem mých prstů. Břicho se mi stáhne. Z mého jádra vytryskne horká, hustá vlhkost. Teplá tekutina mi pokryje klouby a stéká v těžkých pramíncích po zadní straně mých třesoucích se stehen.

Můj poštěváček divoce pulzuje. Hlava mi padne dozadu na čelo postele. Oči se mi protočí tak daleko dozadu, až si myslím, že snad omdlím z toho, jak zničujícím způsobem dobře to působí.

Nepřestávám sténat do polštáře. Nedokážu zastavit ty zvuky, které se mi derou z hrdla. Třu svou kluzkou, oteklou kundu o hranu své dlaně, jako bych po tom tření hladověla. Hruď se mi zvedá s každým trhaným nádechem. Celé tělo se mi třese. Už je mi jedno, jestli mě někdo uslyší.

Chci, aby mě slyšel. Chci, aby Vaughn slyšel ten zoufalý, zlomený způsob, jakým křičím jeho jméno, když dosáhnu vrcholu. Chci, aby věděl, jak silně se dělám jen z představy jeho tváře a jeho rukou. Chci, aby věděl, že tahle absolutní spoušť je jeho vina.

Mé sténání se mění ve zvířecí a gutturální. Můj hlas přeskakuje a láme se. Slova se slévají do nesouvislých, zoufalých proseb. Už to ani není jazyk. Jen čistá potřeba.

„Ahh—do prdele—ano, ano—tak hluboko—ach bože—to bolí—je to tak dobrý—nemůžu přestat—chci to—chci tvého ptáka—potřebuju ho—tatínku—prosím—šukej mě—"

Sáhnu dolů volnou rukou. Štípu a mnou si svůj pulzující poštěváček rychle a pevně, zatímco mé druhé prsty neúprosně pumpují dovnitř a ven z mé nasáklé kundy. To tření je oslepující. Jsem přímo na pokraji druhého zlomu.

„Prosím—prosím, zauzluj mě—napusť mě—chci to—chci v sobě tvůj uzel, tatínku—"

Racionální myšlení je mrtvé. Už ani nepřemýšlím. Jsem jen prosící, plačící hromádka hormonů a říje.

A pak se to stane.

Vyvrcholení se prožene mým jádrem s tak zničující silou, že skutečně vykřiknu. Zakousnu se do povlaku polštáře a křičím z čiré, ohromující intenzity toho uvolnění.

„TATÍNKU—ACH DO PRDELE—ANO—ANO, PROSÍM—ACH BOŽE, JÁ SE DĚLÁM—"

Nohy se mi prudce sevřou. Stehna mi rozdrtí ruku mezi sebou, jak se mé celé tělo zmítá v křečích na posteli. Hlasitě vzlykám do bavlněného polštáře. Prsty se mi pevně kroutí uvnitř mé vlhké dírky. Kunda se mi stahuje a pulzuje, až to fyzicky bolí hluboko v pánvi.

Prsty na nohou mám křečovitě napnuté. Rty se mi třesou. Další obrovská záplava vlhkosti se mi přežene přes ruku a vsákne se do prostěradla. Nepřestávám. Dál si třu svou zduřelou tkáň. Dál sténám jeho jméno. Jedu na těch intenzivních dozvucích, jako by má duše byla v plamenech, s vědomím, že jeho jméno je to jediné, co dokáže ty plameny uhasit.

A pak.

Ťuk. Ťuk. Ťuk.

„Sieno?“

Krev se mi promění v pevný led.

Ztuhnu. Končetiny se mi zablokují. Tělo sebou násilně trhne, jako by mi někdo právě vrazil do páteře drát pod proudem. Ruka mi odletí od kundy tak rychle, že se málem plácnu do vlastního stehna.

Nohy se mi sevřou tak rychle, až se mi kolena srazí o sebe. Dech se mi zasekne hluboko v krku. Tělo se mi stále cuká, stále pulzuje, stále ze mě uniká vlhkost na matraci, ale čirá, nefiltrovaná panika nahradí chtíč v jediné milisekundě.

Oči se mi prudce rozevřou. Zírám do stropu v čirém děsu. Jsem pokrytá vlastními šťávami. Byla jsem přistižena při činu. Moje nejlepší kamarádka stojí přímo na druhé straně těch dřevěných dveří.

„Sieno, jsi tam?“

Je to Chloe.

Zírám nahoru na strop. Modlím se, aby se podlaha jachty najednou otevřela a shodila mě rovnou do oceánu. Moje kunda dál pulzuje v paličatých, rytmických dozvucích. Bradavky mi zůstávají ztvrdlé a vztyčené proti chladnému vzduchu. Cítím tu těžkou, pižmovou vůni vlastního vzrušení. Celá kajuta smrdí jako syrový, nefiltrovaný sex.

„Začínají se podávat drinky. Rose říkala, abych všem vyřídila, že mají přijít do salonku,“ oznamuje Chloe jasně skrz překážku.

Plácnu si obě ruce přes pusu. Kousnu se do vlastní dlaně, abych zabránila hlasitému zalapání po dechu.

Nepohnu ani jediným svalem.

Neodvažuji se nadechnout.

Jen strnule sedím na matraci. Kapu a cukám sebou. Duch toho obrovského orgasmu stále rezonuje hluboko v mé pánvi. Moje nejlepší kamarádka znovu zaklepe na dřevo a diví se, proč mi tak trvá odpovědět na jednoduchou otázku.

„Sieno?“

Bože. Ach bože. Chloe. To je Chloe. Její hlas. Přímo za mými dveřmi. Moje nejbližší kamarádka. Stojí pár centimetrů odsud. Klepe. Zatímco já tu doslova ležím s květinovými šaty vyhrnutými až k pasu. Zatímco mé zničené kalhotky visí zamotané kolem mých stehen. Zatímco se mé prsty lesknou čerstvými, horkými šťávami.

„Sieno, jsi tam?“

Ano. Jsem tady. Jsem tady a umírám ponížením. Jsem tady a promáčím povlečení z egyptské bavlny. Lapám po dechu, zatímco se mi třesou nohy. To sprosté slovo ‚tatínku‘ mi stále chutná mokře a těžce na jazyku. Působí to jako masivní hřích, který nevím, jak ze sebe smýt.

Drinky. Jasně. Samozřejmě. Skvělé. Jo, dovol mi, abych prostě odmotala své ulepené, třesoucí se tělo z téhle postele jako čerstvě ojetá spoušť. Dovol mi, abych se prostě prošla po jachtě plné bohatých hostů, zatímco se mi na pórech drží štiplavá vůně orgasmu. Dovol mi předstírat, že Vaughnovo jméno mi v lebce stále nezvoní jako zoufalé sténání, které nedokážu umlčet.

Páteř mi ztuhne. Tváře mi hoří žárem tisíce sluncí. Popadnu polštář a praštím jím sebe samu přes obličej. Chci udusit to čiré ponížení, které mi proudí krevním oběhem.

Kunda se mi znovu stáhne. Zbloudilý křečovitý stah. Moje kalhotky jsou za hranicí záchrany. Pod mým tělem špiní matraci tmavá, mokrá skvrna. Moje ruka je lesklá, kluzká spoušť.

Vydrápu se nahoru jako šotek přistižený v ostrém světle. Šaty se mi zamotají kolem boků. Kalhotky se mi zašmodrchají kolem kolen. Prsty mám stále pokryté vlhkými šťávami.

Zběsile si otřu prsty o vnitřní stranu svého holého stehna.

Hlasitě vydechnu.

Okamžitě toho činu lituji. Moje kůže je až příliš citlivá. To krátké tření mi ze rtů málem vytáhne další hlasité, idiotské zasténání.

„Jo! Jsem v pohodě! Už jdu!“ křiknu zpátky.

Můj hlas je až moc hlasitý. Uprostřed přeskočí a hrozně se rozlehne přes dveře. Špatná slova. Příšerná volba slov. Velmi špatná.

„Chci říct, hned tam budu! Jen jsem se... převlékala!“

Můj hlas na poslední slabice vypískne a zlomí se. Znovu si plácnu ruku přes pusu v naději, že to nějak vymaže fakt, že pravděpodobně zním, jako by mě právě ojel duch. Stehna se mi nekontrolovatelně třesou, když vstávám. Moje vlasy jsou zacuchané hnízdo. Celý můj střed je ztěžklý, citlivý a dokonale napuštěný.

Sáhnu dolů a trhnutím si natáhnu mokré kalhotky zpět na nohy. Syknu, když nasáklá bavlna plácne o mou zduřelou kundu. Je to příšerný pocit, studený a vlhký proti mé přecitlivělé tkáni, ale nemám čas si je převléct.

Strhnu si letní šaty dolů. Snažím se vyhladit záhyby. Tenká látka tvrdošíjně lne k mé vlhké kůži a chová se, jako by si byla plně vědoma těch sprostých činů, které jsem právě spáchala.

Oběma rukama se ovívám přes svůj horký, zarudlý obličej. Přecházím v malém, zpanikařeném kruhu poblíž postele.

„Dobře. Dobře. Prostě ses vyprstila k zbláznění. Prostě jsi sténala ‚tatínku‘ tak nahlas, že to slyšel i Poseidon na dně oceánu. O nic nejde. Prostě tam jdi. Usmívej se. Předstírej, že tvůj poštěváček nepulzuje proti mokré bavlně. Předstírej, že tvá stehna nejsou ulepená. Předstírej, že jsi právě nekřičela do prostěradel jako zoufalá děvka v říji,“ šeptám sama sobě.

Vezmu si malý ručník z nočního stolku. Otřu si přebytečnou vlhkost z vnitřní strany stehen. Ručník je teplý a vlhký na mé citlivé tkáni. Výrazná vůně mého vlastního vyvrcholení mě znovu udeří do nosu. Otřesu se od hlavy až k patě. Už nikdy nebudu stejným člověkem.

Zhluboka se nadechnu, až se mi roztáhnou plíce. Nervózně pohlédnu na stěnu, která odděluje mou kajutu od té jeho.

„Doufejme, že aspoň zvládnu jít rovně,“ zašeptám pod vousy jako děvka, která konečně přijala svůj tragický osud.

Upustím ručník na postel. Vykročím k těžkým dřevěným dveřím. Popadnu mosaznou kliku, otočím s ní a otevřu dveře.

Na jednu krátkou, zářivou vteřinu vkročím do chodby a pomyslím si, že jsem to opravdu zvládla. Myslím si, že jsem v bezpečí.

A pak vrazím obličejem přímo do něčeho neuvěřitelně pevného.

Tvrdého.

Ten náraz mi vyrazí dech z plic. Hlasitě lapnu po dechu. Nohy se mi zamotají do sebe. Klopýtnu dozadu. Ruka mi vystřelí ven a chytí se dřevěné zárubně jen proto, abych se nesvalila na koberec.

Mé hypercitlivé bradavky se otřou o pevnou, drahou bavlnu. Obrovská vlna nebezpečného horka zaplaví každou jednotlivou buňku v mém těle.

Ta vůně mě zasáhne dřív, než vůbec zvednu hlavu.

Borovice. Kůže. Hluboký, agresivní žár. Těžké, dominantní pižmo Alfy, pro kterého jsem posledních dvacet minut křičela.

Prudce zvednu hlavu.

Je to on.

Je to kurva Vaughn.

Jeho masivní ruka se už ovíjí kolem mé holé paže, aby mě udržel v rovnováze. Jeho stisk je velký, teplý a drsný proti mé kůži. Má fyzická reakce je okamžitá. Nemám nad svou vlastní biologií absolutně žádnou kontrolu dřív, než se to vůbec pokusím zastavit.

Moje promočená kunda se silně stáhne kolem prázdného vzduchu. V krku mi úplně vyschne. Můj mozek zkratuje. Působí to, jako by mi někdo právě vylil kbelík vody přímo na mou hořící duši.

Jeho temné, nebezpečné oči se zabodnou do mých.

S konečnou platností vím, že jsem v prdeli.

Do prdele.