Opravdu si myslel, že prostě může odejít.

Očekával, že vydá chladný, odtažitý rozkaz a nechá mě stát za sebou ve stínech.

Jako by mi zrovna před chvílí netřel můj oteklý poštěváček, dokud ze mě nebyla roztřesená, lapající po dechu, bezmocná troska. Jako by právě neochutnal mou horkou vlhkost a nespolkl mou hrdost přímo před mýma očima, nevychutnával si chuť mé zkázy. Jako bych nestála v téhle spoř