„Ale ne, děvko, musíš mi všechno vyklopit,“ řekla Chłöë, zavěsila se do mě a táhla mě k měkkým bílým lehátkům.

„Z tohohle se nevyvlékneš. Nemůžeš jen tak napochodovat do místnosti s vlasama rozcuchanýma po sexu, stopama po zubech na hrudníku a pocitem viny zralým na zpověď, co ti kape z každého póru, a nevyklopit mi celý děj.“

„Kousance?“ vyjekla jsem. „Jaké kousance?!“

Ušklíbla se. „Nedělej blbou