A pak se pomalu, zhluboka nadechl. Čichal ke mně. Vychutnával si vzduch mezi námi.

„Krvácíš,“ řekl a jeho tón se naprosto změnil, klesl do něčeho tak hlubokého a temného, až se mi z toho podlomila kolena, „a jsi v říji. Perfektní.“

Přísahám, že z těch slov by mi srdce nemělo bušit tak, jak bušilo, ale jakmile mi dopadla na uši, jako by se vpila do mé kůže a roztála až dolů v mém podbřišku.

Mezi no