COŽE?!

„Pět,“ řekl Vaughn tiše.

Mateův úšklebek opadl, ohryzek poskočil a veškerá jeho odvaha se z něj rázem vytratila. Odklopýtal dozadu, mumlal nadávky, tvář bledou a zpocenou, a z restaurace prakticky vyběhl.

A já tam seděla, třásla se, srdce mi bušilo o závod, stehna promáčená, oči vytřeštěné, a přála si, aby se nade mnou zavřela zem, protože panebože, Vaughn každou vteřinou bouchne a ne na Ma