„Ahoj.“

Jen to. Jen jedno pitomý slovo. Jen dvě zasraný slabiky. Čtyři písmena. A nějakým způsobem mě to zasáhlo jako celotělový orgasmus a infarkt v naprosto stejné vteřině.

Otočila jsem se a tam stál.

Wyatt.

Kráčel si, jako by mu tenhle komplex patřil, rukávy mikiny ohrnuté zrovna tolik, aby ukázal svá pitomá předloktí, batoh visící z jednoho ramene jako odmítavý dopis z nějaké romantické komedi