„Polib mě.“

Jen tak. Jako bych už nebyla jen pár vteřin od sebedestrukce. Jako by nestál kousek ode mě a nevypaloval mi díry do samotné duše těma svýma pitomýma očima a těmi chlapeckými rty, které vždycky vypadaly až příliš jako průšvih.

A v momentě, kdy ta slova opustila má ústa, jsem to věděla.

Panebože, věděla.

Čas se nezastavil. Zamrzl. Roztočil se. Udělal naprosto ukázkovou piruetu kolem mé h