Damian neodpoví hned. Jen na mě na dlouhou vteřinu zírá, pak na Wyatta a pak zpátky na mě. Jeho ruka mi sjede po zádech, dokud mi dlaní neobemkne jednu půlku zadku a nestiskne tak silně, až musím zalapat po dechu.

„Společně,“ zopakuje a ochutnává to slovo. Péro mu cukne o moje stehno. „Oba v ní ve stejnou chvíli. Roztahovat tu těsnou malou kundu, dokud nebude moct pořádně dýchat.“

„Ano. Prosím. Ch