Větší než naše staré bydlení.

Dřevo a kámen, široká okna, veranda obepínající bok domu a les, který se na něj zezadu tlačil, jako by ty stromy byly zvědavé a nakláněly se, aby si nás prohlédly.

V přízemí už svítilo jedno světlo, které v té všudypřítomné tmě zářilo teple a zlatavě.

„Ach,“ vydechla máma.

„Je to hezčí než na fotkách.“

„Říkal jsem ti, že ten realiťák nelhal,“ řekl táta s úsměvem, zatí