„Do prdele—“ sykla ta holka, rychle si vytáhla kraťasy a obličej jí hořel. Z poloviny se schovala za ním a svírala si tričko.

Ale ten kluk? Ten se nezakryl. Ani nehnul brvou. Jen zíral přímo na mě, chřípí se mu rozšířilo, když se nadechl. Naklonil hlavu a to hluboké zavrčení se proměnilo v něco, co připomínalo skoro až předení.

„Malá špionka,“ zabručel a hlas měl pořád ještě hrubý z těch vzdechů,