Hayes se odmlčel, stále se usmíval, ale jeho oči trochu změkly. Naklonil hlavu a studoval mou tvář, jako by se mě snažil přečíst. Jednu ruku zvedl, aby mi zastrčil vlasy za ucho, a palcem mě pohladil po tváři.

„Dobře, dobře. Poslouchám, zlato,“ řekl, stále škádlivě, ale teď jemněji. „Co mou holku tak rozhodilo? Víš, že mi můžeš říct cokoliv.“

Ztěžka jsem polkla, srdce mi bušilo tak nahlas, že jsem