„Musíme jí podat sedativa. Hned.“

Ucítila jsem v paži ostré píchnutí. „Ne! Počkat – nedělejte... Hayesi!!“

Všechno rychle ztěžklo a zamlžilo se. Moje tělo přestalo bojovat. Můj křik se změnil ve slabé kňourání.

Místnost se na chvíli rozostřila. Pak se rozletěly dveře.

Stál tam Hayes, v ruce držel kelímek s kávou nebo čím, oči vykulené. „Co se to kurva děje? Co jí to všichni děláte?!“

Jedna ze ses