Hlas se mu mírně zlomil a já na něm poznala, jak moc se snaží udržet pohromadě.

„Vím, že jsem to dneska zkazil. Vím, že jsem řekl něco, co jsem nikdy říct neměl, a budu do konce života litovat, že jsem o ní pochyboval. Ale teď už vím jednu věc jistě.“

Konečně se na mě podíval.

„To dítě je naše.“

Do očí se mi nahrnuly nové slzy.

Došel k mé posteli a opatrně vzal mou ruku do své.

„Budu ji chránit vš