Na mém prahu stála Tessa.

Vypadala, jako by brečela.

V okamžiku, kdy se naše pohledy střetly, se mi vrhla do náruče.

Instinktivně jsem ji zachytil, než jsem ji okamžitě odstrčil za ramena.

„Tesso... co to děláš?“

„Panebože, Hayesi.“ Prohlédla si mě od hlavy k patě a oči se jí zalily novými slzami. „Přišla jsem hned, jak jsem to slyšela. Nemůžu uvěřit, že se to vážně stalo.“

Udělal jsem malý krok v