Smál jsem se.

Plakal jsem.

Líbal jsem ji na hřbet ruky znovu a znovu, a bylo mi úplně jedno, kdo se dívá.

„Jo,“ zašeptal jsem zlomeně. „Jsem tady, zlato.“

Můj palec jí přejížděl po kloubech.

„Jsem přímo tady.“

Znovu se namáhala, její rty se pohybovaly bolestivě pomalu, jako by každá slabika vážila metrák.

„...Hay...es...“

Způsobil jsem každému člověku v té místnosti infarkt. Vyskočil jsem na nohy