Zapomněla jsem, jak dlouho už jsem uvězněná. Zatímco úzkým zamřížovaným oknem vysoko nade mnou proniká měsíční svit, ležím ve své studené, vlhké cele a každá bolest v mém zbitém těle mi připomíná nedávnou brutalitu. Mojí jedinou útěchou je sladká, hřejivá medovina, kterou dostávám ke každému jídlu.

Stráže přijdou brzy, tak jako vždycky, když kněz spí. Posmívají se mi se zlomyslnými úšklebky a chlí