„Takže, koho z vás bych měl pozřít jako prvního?“ zeptá se černý šupinatý vodní had tichým sykotem a jeho rozeklaný jazyk líně ochutnává vzduch, zatímco mluví.

V chabě osvětlené jeskyni by se napětí dalo krájet. Temnotou se rozléhá vzdálený zvuk kapající vody a my stojíme tváří v tvář tomuto nevýslovně prastarému zlu.

Stále jsem v šoku poté, co jsem na vlastní oči viděla, jak se ten sladký, křehký