O několik hodin později ležím ve své obrovské posteli s nebesy a zírám do stropu. Bolest z přerušení pouta s Rykerem je stále čerstvá a připadám si trochu, jako by mi chyběla končetina. Už dřív jsem zkusila, jestli k němu dokážu promlouvat i beze slov, přímo z mysli do mysli, a samozřejmě už to nešlo. Ozvalo se jen naprosté, chladné ticho – naše spojení bylo čistě a nenávratně zpřetrhané.

Zatracen