„Už tam skoro jsme?“ zeptám se po nějaké době Trenta. „Nebudu lhát, začínají mě bolet nohy.“

Jdeme už snad věčnost. Když mě Trent poprvé vyvedl z párty, předpokládala jsem, že jdeme k němu na pokoj se vyspat – ale šli jsme dál, nejdřív do univerzitní botanické zahrady a přes ni do prastarého sekvojového lesa, který s Berkeley sousedí.

Měsíc vrhá éterickou záři, jeho stříbřité světlo proniká skrz k