Stěží mám čas přemýšlet. V jedné chvíli po mně natahuje ruku, možná aby ze mě strhl oblečení, nebo aby mě popadl a přitáhl blíž k sobě. Vzápětí se vrhnu kupředu a zaskočím ho – a ve zlomku vteřiny ho popadnu za svalnaté předloktí a kousnu do něj, jak nejsilněji umím.

S překvapením zavrávorá a ustoupí, jeho žhnoucí rudé oči se poplachem doširoka rozevřou. Skloní zrak ke svému předloktí a s úžasem s